Psalm 18

King James Version

Žalm 18
Bible Kralická 1. vydání/SZ 1613

Psalm 18
Luther Bibel 1545

1   I will love thee, O LORD, my strength.

2   The LORD is my rock, and my fortress, and my deliverer; my God, my strength, in whom I will trust; my buckler, and the horn of my salvation, and my high tower.

3   I will call upon the LORD, who is worthy to be praised: so shall I be saved from mine enemies.

4   The sorrows of death compassed me, and the floods of ungodly men made me afraid.

5  The sorrows of hell compassed me about: the snares of death prevented me.

6   In my distress I called upon the LORD, and cried unto my God: he heard my voice out of his temple, and my cry came before him, even into his ears.

7   Then the earth shook and trembled; the foundations also of the hills moved and were shaken, because he was wroth.

8   There went up a smoke out of his nostrils, and fire out of his mouth devoured: coals were kindled by it.

9   He bowed the heavens also, and came down: and darkness was under his feet.

10   And he rode upon a cherub, and did fly: yea, he did fly upon the wings of the wind.

11   He made darkness his secret place; his pavilion round about him were dark waters and thick clouds of the skies.

12   At the brightness that was before him his thick clouds passed, hail stones and coals of fire.

13   The LORD also thundered in the heavens, and the Highest gave his voice; hail stones and coals of fire.

14   Yea, he sent out his arrows, and scattered them; and he shot out lightnings, and discomfited them.

15   Then the channels of waters were seen, and the foundations of the world were discovered at thy rebuke, O LORD, at the blast of the breath of thy nostrils.

16   He sent from above, he took me, he drew me out of many waters.

17   He delivered me from my strong enemy, and from them which hated me: for they were too strong for me.

18   They prevented me in the day of my calamity: but the LORD was my stay.

19   He brought me forth also into a large place; he delivered me, because he delighted in me.

20  The LORD rewarded me according to my righteousness; according to the cleanness of my hands hath he recompensed me.

21  For I have kept the ways of the LORD, and have not wickedly departed from my God.

22  For all his judgments were before me, and I did not put away his statutes from me.

23  I was also upright before him, and I kept myself from mine iniquity.

24  Therefore hath the LORD recompensed me according to my righteousness, according to the cleanness of my hands in his eyesight.

25  With the merciful thou wilt shew thyself merciful; with an upright man thou wilt shew thyself upright;

26  With the pure thou wilt shew thyself pure; and with the froward thou wilt shew thyself froward.

27  For thou wilt save the afflicted people; but wilt bring down high looks.

28  For thou wilt light my candle: the LORD my God will enlighten my darkness.

29  For by thee I have run through a troop; and by my God have I leaped over a wall.

30  As for God, his way is perfect: the word of the LORD is tried: he is a buckler to all those that trust in him.

31  For who is God save the LORD? or who is a rock save our God?

32  It is God that girdeth me with strength, and maketh my way perfect.

33  He maketh my feet like hinds' feet, and setteth me upon my high places.

34  He teacheth my hands to war, so that a bow of steel is broken by mine arms.

35  Thou hast also given me the shield of thy salvation: and thy right hand hath holden me up, and thy gentleness hath made me great.

36  Thou hast enlarged my steps under me, that my feet did not slip.

37  I have pursued mine enemies, and overtaken them: neither did I turn again till they were consumed.

38  I have wounded them that they were not able to rise: they are fallen under my feet.

39  For thou hast girded me with strength unto the battle: thou hast subdued under me those that rose up against me.

40  Thou hast also given me the necks of mine enemies; that I might destroy them that hate me.

41  They cried, but there was none to save them: even unto the LORD, but he answered them not.

42  Then did I beat them small as the dust before the wind: I did cast them out as the dirt in the streets.

43  Thou hast delivered me from the strivings of the people; and thou hast made me the head of the heathen: a people whom I have not known shall serve me.

44  As soon as they hear of me, they shall obey me: the strangers shall submit themselves unto me.

45  The strangers shall fade away, and be afraid out of their close places.

46  The LORD liveth; and blessed be my rock; and let the God of my salvation be exalted.

47  It is God that avengeth me, and subdueth the people under me.

48  He delivereth me from mine enemies: yea, thou liftest me up above those that rise up against me: thou hast delivered me from the violent man.

49  Therefore will I give thanks unto thee, O LORD, among the heathen, and sing praises unto thy name.

50  Great deliverance giveth he to his king; and sheweth mercy to his anointed, to David, and to his seed for evermore.

1   Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.

2   Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

3   Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.

4   Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.

5   Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne.

6   V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.

7   Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

8   Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.

9   Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.

10  A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.

11  Udělal sobě z temností skrýši,vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.

12  Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.

13  I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.

14  Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.

15  I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.

16  Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.

17  Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.

18  Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.

19  Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.

20  Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.

21  Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.

22  Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.

23  Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.

24  Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.

25  Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.

26  K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

27  Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.

28  Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.

29  Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.

30  Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.

31  Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?

32  Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.

33  Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.

34  Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.

35  Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.

36  Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.

37  Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.

38  Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.

39  Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.

40  Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.

41  Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.

42  I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.

43  Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.

44  Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.

45  Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.

46  Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,

47  Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.

48  Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.

49  A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati,

50  Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky. 

1  Ein Psalm vorzusingen, Davids, des Herrn Knechts, welcher hat dem Herrn die Worte dieses Liedes geredet zur Zeit, da ihn der Herr errettet hatte von der Hand seiner Feinde und von der Hand Sauls,

2   und sprach: Herzlich lieb habe ich dich, Herr, meine Stärke,

3   Herr, mein Fels, meine Burg, mein Erretter, mein Gott, mein Hort, auf den ich traue, mein Schild und Horn meines Heils, und mein Schutz!

4   Ich will den Herrn loben und anrufen, so werde ich von meinen Feinden erlöset.

5   Denn es umfingen mich des Todes Bande, und die Bäche Belials erschreckten mich;

6   der Höllen Bande umfingen mich, und des Todes Stricke überwältigten mich.

7   Wenn mir angst ist, so rufe ich den Herrn an und schreie zu meinem Gott, so erhöret er meine Stimme von seinem Tempel, und mein Geschrei kommt vor ihn zu seinen Ohren.

8   Die Erde bebete und ward bewegt, und die Grund-festen der Berge regeten sich und bebeten, da er zornig war.

9   Dampf ging auf von seiner Nase und verzehrend Feuer von seinem Munde, daß es davon blitzete.

10  Er neigete den Himmel und fuhr herab, und Dunkel war unter seinen Füßen.

11  Und er fuhr auf dem Cherub und flog daher; er schwebete auf den Fittichen des Windes.

12  Sein Gezelt um ihn her war finster und schwarze dicke Wolken, darin er verborgen war.

13  Vom Glanz vor ihm trenneten sich die Wolken mit Hagel und Blitzen.

14  Und der Herr donnerte im Himmel, und der Höchste ließ seinen Donner aus mit Hagel und Blitzen.

15  Er schoß seine Strahlen und zerstreuete sie; er ließ sehr blitzen und schreckte sie.

16  Da sah man Wassergüsse, und des Erdbodens Grund ward aufgedeckt, Herr, von deinem Schelten, von dem Odem und Schnauben deiner Nase.

17  Er schickte aus von der Höhe und holete mich und zog mich aus großen Wassern.

18  Er errettete mich von meinen starken Feinden, von meinen Hassern, die mir zu mächtig waren,

19  Die mich überwältigten zur Zeit meines Unfalls; und der Herr ward meine Zuversicht.

20  Und er führete mich aus in den Raum, er riß mich heraus; denn er hatte Lust zu mir.

21  Der Herr tut wohl an mir nach meiner Gerechtigkeit; er vergilt mir nach der Reinigkeit meiner Hände.

22  Denn ich halte die Wege des Herrn und bin nicht gottlos wider meinen Gott.

23  Denn alle seine Rechte hab ich vor Augen und seine Gebote werfe ich nicht von mir,

24  sondern ich bin ohne Wandel vor ihm und hüte mich vor Sünden.

25  Darum vergilt mir der Herr nach meiner Gerechtigkeit, nach der Reinigkeit meiner Hände vor seinen Augen.

26  Beiden Heiligen bist du heilig und bei den Frommen bist du fromm

27  und bei den Reinen bist du rein und bei den Verkehrten bist du verkehrt.

28  Denn du hilfst dem elenden Volk und die hohen Augen niedrigest du.

29  Denn du erleuchtest meine Leuchte; der Herr, mein Gott, macht meine Finsternis licht.

30  Denn mit dir kann ich Kriegsvolk zerschmeißen und mit meinem Gott über die Mauern springen.

31  Gottes Wege sind ohne Wandel; die Reden des Herrn sind durchläutert. Er ist ein Schild allen, die ihm vertrauen.

32  Denn wo ist ein Gott ohne dem Herrn? oder ein Hort ohne unsern Gott?

33  Gott rüstet mich mit Kraft und macht meine Wege ohne Wandel.

34  Er macht meine Füße gleich den Hirschen und stellet mich auf meine Höhe.

35  Er lehret meine Hand streiten und lehret meinen Arm einen ehernen Bogen spannen.

36   Und gibst mir den Schild deines Heils, und deine Rechte stärket mich; und wenn du mich demütigest, machst du mich groß.

37  Du machst unter mir Raum zu gehen, daß meine Knöchel nicht gleiten.

38  Ich will meinen Feinden nachjagen und sie ergreifen und nicht umkehren, bis ich sie umgebracht habe.

39  Ich will sie zerschmeißen, und sollen mir nicht widerstehen; sie müssen unter meine Füße fallen.

40  Du kannst mich rüsten mit Stärke zum Streit; du kannst unter mich werfen, die sich wider mich setzen:

41  Du gibst mir meine Feinde in die Flucht, daß ich meine Hasser verstöre.

42  Sie rufen, aber da ist kein Helfer; zum Herrn, aber er antwortet ihnen nicht.

43  Ich will sie zerstoßen wie Staub vor dem Winde; ich will sie wegräumen wie den Kot auf der Gasse.

44  Du hilfst mir von dem zänkischen Volk und machst mich ein Haupt unter den Heiden; ein Volk, das ich nicht kannte, dienet mir.

45  Es gehorchet mir mit gehorsamen Ohren; ja, den fremden Kindern hat's wider mich gefehlet.

46  Die fremden Kinder verschmachten und zappeln in ihren Banden:

47  Der Herr lebet, und gelobet sei mein Hort; und der Gott meines Heils müsse erhaben werden,

48  der Gott, der mir Rache gibt und zwinget die Völker unter mich,

49  der mich errettet von meinen Feinden und erhöhet mich aus denen, die sich wider mich setzen. Du hilfst mir von den Frevlern.

50  Darum will ich dir danken, Herr, unter den Heiden und deinem Namen lobsingen,

51  der seinem Könige groß Heil beweiset und wohltut seinem Gesalbten, David, und seinem Samen ewiglich.

home - zpět - back